Houbaření je u nás skoro národní zvyk, ale málokdo si uvědomí, že je to především pomalá procházka lesem. Vyrazit můžeš třeba v neděli ráno, kdy je les tichý a vlhký a nic tě nehoní. Nejde o to, co si přineseš domů, ale o to, že strávíš celý den venku na nohou. Právě to dělá z houbaření příjemný zvyk, který se rok co rok vrací.
Košík a nůž
Nejlepší je pevný proutěný košík, který se dobře nese a nezavazí. Malý nůž v pouzdře se hodí k opatrnému odřezávání, ale drž ho vždy zavřený, dokud ho nepotřebuješ, a nikdy ho nenos volně v kapse. Vezmi si také pevnou obuv nebo holínky, protože v lese bývá vlhko, a dlouhé kalhoty kvůli trní a kopřivám. Batoh s nějakou svačinou a lehkou bundou určitě nezaškodí.
Vyber si les, který znáš, nebo se zeptej místních lidí, kde se dá dobře chodit. Vezmi s sebou mapu nebo telefon, ať se v lese nezatouláš. Řekni doma, kam jdeš a kdy se zhruba vrátíš. Časně ráno je v lese nejkrásněji, ale hlídej si světlo, ať se nemusíš vracet za tmy. Po dešti voní les jinak než v suchu, a i to je dobrý důvod vyrazit.
Choď pomalu a dívej se kolem sebe. Oči máš sice většinou na zemi, ale nezapomeň zvednout hlavu: světlo mezi větvemi, ptáci, mech na kmenech a stopy zvěře stojí za pozornost. Zastav se, kdykoli se ti zachce. Pařez nebo popadlý kmen je výborné místo na odpočinek a svačinu. Nikam nespěchej, protože les nikam neuteče a čas v něm plyne jinak než ve městě.
Buď k lesu ohleduplný. Nezanechávej odpadky, nešlapej zbytečně po mechu ani po keřích a mluv tiše, ať zvěř nevyplašíš. Když potkáš jiné houbaře, pozdrav je, protože každý má své oblíbené místo a žádný ho neprozradí. Pokud nic nenajdeš, nic se neděje, protože košík se dá naplnit i jinými zážitky: tichem, vůní jehličí a světlem mezi kmeny.
Když se vrátíš, budeš mít dobrý pocit z toho, že jsi byl venku. Boty otři, košík vyvětrej a zbytek dne nech pomalu doznít. Houbaření není závod, ale dlouhá procházka s důvodem, která se dá opakovat, kdykoli je v lese příjemně. A i s prázdným košíkem se člověk z lesa vrací spokojeně, protože si odnáší klid.
