Žonglování vypadá jako umění pro cirkus, ale základy zvládne skoro každý, kdo má trochu trpělivosti. Stačí tři míčky, obývák nebo zahrada a dobrá nálada. Při učení se budeš smát, míčky se budou kutálet pod gauč a ty je budeš vytahovat. Právě to je na tom to nejlepší: je to hra, ne úkol.
Míčky a místo
Nejlepší jsou měkké a malé míčky, které nepadají daleko. Když žádné nemáš, vyrob si je: naplň ponožky rýží nebo semínky a pevně je zavaž. Takové míčky se nekutálejí a neodskakují, takže se lépe chytají. Vyber si místo bez křehkých předmětů, třeba u postele nebo u gauče, aby míčky dopadly měkce. Na zahradě je ideální trávník.
Začni s jedním míčkem. Přehazuj ho z jedné ruky do druhé v mírném oblouku, asi do výšky očí. Snaž se, aby měl oblouk pokaždé stejný tvar. Když ti to půjde, přidej druhý míček a zkus je přehazovat jeden po druhém. Až tohle zvládneš, můžeš zkusit třetí. Nikam nespěchej a nedělej si žádný plán, jak dlouho to má trvat.
Nekoukej na ruce, ale na nejvyšší bod oblouku, kde míček na okamžik zastaví. Tak si oči zvyknou a ruce se naučí samy. Míčky budou padat, a to je normální: sbírej je v klidu, nadechni se a zkus to znovu. S každým pádem se rytmus zlepší o kousek, i když to v tu chvíli tak nevypadá.
Pozvi kamaráda nebo děti. Vzájemně si ukážete, co jde a co ne, a smích je zaručen. Děti se často učí rychleji, protože se nebojí zkoušet. Můžete také vymýšlet různé triky, třeba házet míčky pod nohou nebo za zády. Když si pustíš hudbu, dostane to celé lehkost a rytmus, a nikdo si nevšimne, že vlastně trénuje.
Měj trpělivost a raduj se z malých úspěchů. Jedno zdařené přehození, potom dvě chycené za sebou a nakonec tři: to jsou drobná vítězství, která potěší. Za pár dní budeš umět víc, než by ses nadál. A až budeš mít doma návštěvu, můžeš předvést své první malé vystoupení, třeba jen pro rodinu u stolu.
